1 PŘÍPRAVNÉ MATERIÁLY KE STÁTNICÍM Z OBECNÉ LINGVISTIKY – LS 2014/2015 2 Obsah

1 PŘÍPRAVNÉ MATERIÁLY KE STÁTNICÍM Z OBECNÉ LINGVISTIKY – LS 2014/2015 2 Obsah Gramatická a zvuková stavba jazyka (z hlediska synchronního i z hlediska principů vývoje jazyka) Metodologie  Srovnání různých způsobů výzkumu s ohledem na zkoumání stavby jazyka: introspekce a její omezení, dotazníky, experimentální metody (primárně psycholingvistické), terénní výzkum.  Přístupy k lingvistickému výzkumu: indukce a dedukce; kvalitativní a kvantitativní výzkum. Vyuţití statistiky pro kvantitativní studie (základní statistické testy; příklady pouţití).  Vyuţití jazykových korpusů pro gramatický výzkum; příklady.  Návrh projektu gramatického výzkumu: náleţitosti; druhy hypotéz; výzkumné otázky; interpretace dat (otázka signifikantnosti, reprezentativnosti a relevance).  Porovnání různých pojetí popisu jazyka: strukturně-funkční pojetí (jazyk jako systém znaků); biologicko-genetické pojetí (chomskyánské); psychologicko-kognitivně- funkční; evoluční (samoorganizace). Fonetika a fonologie  Srovnání psané a mluvené varianty jazyka, zásady fonetické transkripce.  Znělost. Stavba a činnost hlasivek, typy konsonantů podle VOT, znělost ve vztahu k napjatosti, znělost ve spektrogramu.  Vokalická artikulace. Klasifikace vokálů, artikulační orgány účastnící se produkce vokálů, vokalické systémy jazyků světa, vokály ve spektrogramu.  Konsonantická artikulace. Klasifikace konsonantů, artikulační orgány účastnící se produkce konsonantů, nepulmonické konsonanty, konsonanty ve spektrogramu.  Procedura popisu fonologického systému jazyka. Foném vs. hláska, minimální pár, alofony kombinatorní a fakultativní, distinktivní rysy.  Slabika, prozodické rysy. Segmentální sloţení slabiky; principy sylabifikace. Rytmus vs. přízvuk vs. tón vs. intonace. Morfologie  Slovo, lexém, slovní tvar, lexikální rodina; morfosyntaktické, fonologické, ortografické slovo; klitika, druhy klitik; kompozice, inkorporace, druhy kompozit.  Morfém, morf, alomorfie, morfo(fo)nologie; morfologické operace: typy afixů; reduplikace, subtrakce, modifikace, konverze.  Flexe vs. derivace: kritéria rozlišení; kontextová vs. inherentní flexe, transpoziční morfologie, evaluativní morfologie.  Morfologická produktivita: aktuální vs. potenciální slova, omezení produktivity, blokování synonymie.  Morfologická paradigmata; flexivní třídy; homonymie, synkretismus, neutralizace; defektivita, perifráze, antiperifráze, deponence, semideponence; supletivismus.  Morfologická typologie; index synteze, polysynteze; index fúze, kumulace / separativnost, tzv. hypotéza aglutinace; lokus (H/D-marking). Syntax  Syntaktická segmentace (parsing) na menší sloţky: rozdíly závislostní a sloţkové syntaxe. 3  Cíl syntaktického popisu a analýzy. Předpoklady konstrukční gramatiky o jazyce a jazykové struktuře. Rozlišování interních a externích vlastností konstrukcí; relevance obou hledisek, příklady a vysvětlení.  Modifikace; její sémantické typy: subsektivní, intersektivní, umístění na škále (včetně příkladů).  Sémantika rámců: valence a trojstupňový popis významu predikátů. Manipulace valencí (změny valence): pasivum, antipasivum, deagentizace, aplikativní změna, kauzativní změna... (včetně příkladů).  Syntaktické vyjádření valenčních elementů; instantiation patterns: direct, definite null, indefinite null, free null, distant, double, co-instantiation patterns (včetně příkladů).  Typy koordinačních vztahů; včetně jejich sémantických rysů, příp. anomálií.  Syntaktická typologie: typologie gramatických vztahů z hlediska značení na argumentu, na slovese, podle slovosledu (nominativně-akuzativní, ergativně- absolutivní, intranzitivní rozštěpení, neutrální, tripartitní); slovosledná typologie (linearizace S, V, O). Lexikální sémantika  Typy znaku: ikon, index, symbol; semiotický trojúhelník; smysl, reference, denotace.  Různé definice významu: ostensí, synonymií, kontextem, typickým příkladem, genus & differentia; rozdíl slovník vs. encyklopedie.  Porovnání klasického a prototypového přístupu na příkladech. Semasiologická komponentová analýza na sémantické primitivy (distinktivní rysy). Kognitivní sémantika: teorie prototypů; konceptualizace, image schémata, metafora, metonymie.  Homonymie, monosémie (otázka vágnosti), polysémie (otázka nejednoznačnosti).  Paradigmatické vztahy: antonymie (skalární: polární, ekvipolentní, kombinovaná; komplementární; reverzní; konverzní; kontrárnost, kontradikce), synonymie, meronymie, hypo-/hyperonymie, taxonymie, sémantická pole.  Syntagmatické vztahy: kolokace, idiomy, ustálená spojení; rámce, scénáře.  Sémantická typologie: vyjadřování prostoru, barev; jazyková relativita. Vývoj jazyka  Hláskové změny: pravidelnost hlaskové změny; hlavní druhy fonetického a fonologického vývoje; přirozené fonologické procesy.  Rekonstruce prajazyků; metodologie srovnávací rekonstrukce; komparativní a interní rekonstrukce; omezení rekonstrukce (např. slabost tzv. vzdálené rekonstrukce).  Analogie (tj. obecně morfologická změna a její druhy) a reanalýza: hyperanalýza, hypoanalýza, exaptace, metanalýza, kryptanalýza, analogická extenze, analogická nivelizace, rekompozice, kontaminace, tzv. lidová etymologie, hyperkorekce atd.  Gramatikalizace: parametry gramatikalizace, gramatikalizační stezky; lexikalizace; pragmatikalizace.  Syntaktické změny: reorganizace syntaktické struktury. Sémantické změny: specializace, generalizace, degradace, ameliorace, metafora, metonymie. Osvojování jazyka  Osvojování jazyka: genetické vs. kognitivně-funkční pojetí. Osvojování zvukové a gramatické stavby; osvojování významu (mentální lexikon). Fáze vývoje. Jazykové poruchy  Jazykové poruchy: typy afázie (z hlediska narušení gramatické stavby jazyka). Jazyk 4 a mozek: mozková centra, lateralizace. Fungování jazyka ve společnosti Pragmatika  Vztah textu a kontextu, různé pojetí kontextu, pojem pragmatiky.  Mluvní akty (J. Austin).  Mluvní akty (J. Searle).  Jazykové indikátory mluvních aktů.  Komunikační/konverzační maximy (H. P. Grice).  „Problém“ nepřímých mluvních aktů.  Praxeologické pojetí pragmatiky, stavba a utváření rozhovoru.  Základy přepisu mluveného textu a jeho analýzy v souladu s přístupem etnometodologické konverzační analýzy.  Teorie zdvořilosti (P. Brownová / S. Levinson).  Co jsou indexické výrazy (H. Garfinkel), deixe (personální, prostorová, časová, textová).  Sociální deixe a zdvořilost. Sociolingvistika  Jazykový systém a mluvčí jazyka jako různá východiska sociolingvistické teorie.  Labovovy výzkumy v obchodních domech v New Yorku – variační sociolingvistika.  Gumperzovy výzkumy jazyka a sociální identity – interakční sociolingvistika.  Teorie sociálních sítí v sociolingvistickém výzkumu.  Vztah jazykových a sociálních jevů, závislé proměnné a nezávislé proměnné v sociolingvistickém výzkumu; jsou jazyk a jeho uţívání pouhým odrazem společnosti?  Jaké jazykové jevy jsou předmětem sociolingvistického výzkumu (pojem „jazyková proměnná“ a její typy).  Problém relevantnosti sociálních struktur v sociolingvistickém výzkumu (statická versus dynamická perspektiva).  Jaké sociální jevy jsou relevantní v sociolingvistickém výzkumu (demografické kategorie, kontext, sociální distance, moc, nerovnost, solidárnost…).  Jak zorganizovat sociolingvistický výzkum. Návrh projektu a jeho náleţitosti. Sociolingvistika v ČR.  Slang, argot – výzkum lexikální variace v ČR.  Jazykové plánování, jazyková politika, jazykový management.  Přístupy k sociolingvistickému výzkumu: indukce a dedukce; kvalitativní a kvantitativní výzkum.  Terénní výzkum ve vztahu k sociolingvistice. Základní principy etiky v (socio)lingvistickém výzkumu. Jazyková diverzita  Jazyková situace: počet jazyků ve světě, míra jazykové diferenciace atd. Práce s referenčními gramatikami.  Terénní výzkum ve vztahu k jazykové dokumentaci. Základní principy etiky v lingvistickém výzkumu.  Genealogická afiliace a variabilita jazyků v jednotlivých makroareálech. „Fylické“ hypotézy. Hlavní modely vztahů mezi jazyky: stromový; vlnový. 5 Gramatická a zvuková stavba jazyka (z hlediska synchronního i z hlediska principů vývoje jazyka) 1. Metodologie Způsoby výzkumu Introspekce - Analýza jazykové intuice - Introspekce (pohled do vlastního nitra) je výzkumný postoj a metoda, která zkoumání jazyka opírá o vlastní jazykové povědomí či tzv. jazykový cit; pozorování svých vlastních stavů a mentálních procesů - Tato metoda je zaloţena na předpokladu, ţe mluvčí je schopen posoudit přijatelnost, resp. pravdivost vět a výrazů svého rodného jazyka. V závislosti na tom, jaký jazykový plán zkoumáme, lze posuzovat přijatelnost foneticko-fonologickou, morfosyntaktickou (tzv. "gramatičnost"), sémantickou, či pragmatickou. Tato introspektivní metoda je hojně pouţívaná u teoretických lingvistů. - Nevýhody: je subjektivní, jazykové vnímání se u různých lidí liší, je jiné u lingvistů a nelingvistů, liší se u různých jazykových skupin, pro různé variety - Introspekce pouze jako „doplňkový nástroj“ – pro utváření hypotéz, které se dají objektivně zkoumat - Uţívání introspekce v jazykovědě se snaţí minimalizovat korpusová lingvistika Dotazníky Výhody: - Univerzální, dá se jimi zkoumat mnoho jevů – gramatičnost, uţívání jazyka bilingvními mluvčími, jazykové chování, zvyky,… - Je moţné si je vytvořit „na míru“, přizpůsobit potřebám výzkumu - Snadný zisk respondentů – lze jich získat velký počet, lze rozeslat i do zahraničí,… - Lze získat velké mnoţství informací za velmi krátkou dobu Nevýhody: - Nejde o přímý jazykový projev – data jsou zprostředkovaná; respondenti v dotazníku zprostředkovávají výzkumníkovi to, co si myslí, ţe dělají/říkají, ve skutečnosti to tak nemusí být; navíc psaný projev – více promyšlený, méně spontánní > problém reprezentativnosti > z tohoto důvodu potřeba adekvátně formulovat výsledky: např. nikoliv „Všichni zúčastnění učitelé dávají přednost spisovné formě“ ale „Všichni zúčastnění učitelé tvrdí, ţe…“ - Dotazník je definitivní – nelze se na nic zeptat zpětně (např. zaujme-li nás nějaký jev, nějaká odpověď,…) - Nevíme, jestli respondenti odpovídali podle svého nejlepšího vědomí a svědomí, nebo to jen nějak „natipovali“ 6 Postup: - Potřebujeme další informace o respondentech – věk, pohlaví, vzdělání,…; na druhou stranu potřeba zachování anonymity respondentů - Random sample – odpovídat můţe kdokoliv; judgement sample – předem vytipovaná, určená skupina (např. jen mluvčí jazyka X, jen studenti, …) - Je potřeba, aby dotazník nebyl moc dlouhý, zároveň však musí poskytnout potřebné informace - Pečlivá formulace otázek, otázky mají vliv na odpovědi, musí být jasně formulované - Nabízené odpovědi mohou ovlivnit výsledky, například pokud respondenti předem znají zaměření výzkumu, mohou schválně odpovídat tak, aby výzkumníka „potěšili“ (courtesy bias), nebo aby ho zmátli (sucker bias); pokud se budeme ptát nepřímo (např. otázka na dětství, ale zkoumání jazykového projevu), získáme lepší data, respondenti to však můţou „prohlédnout“ a i tak věnovat více pozornosti jazykovému projevu - Otázky otevřené – respondent můţe psát, co chce – buď získáme dostatek informací, nebo málo, nebo informace irelevantní, špatně se vyhodnocuje; otázky uzavřené – buď pouze krátké odpovědi (Jakými jazyky mluvíte?) nebo výběr z odpovědí, méně informací, ale snáze vyhodnotitelné ano X ne – nejsnáze vyhodnotitelné, ale můţe být zavádějící (např. otázka Mluvíte španělsky? – na jaké úrovni), true X false škála – Likertova škála (také attitude scale): strongly agree – agree – neither agree or disagree – disagree – strongly disagree, často se uţívá bez prostřední, „neutrální“ moţnosti (ano, spíše ano, spíše ne, ne) – respondent se musí rozhodnout, na kterou stranu se přikloní > můţe být zkreslené výběr z různých možností – multiple choice, buď jako uploads/Philosophie/ statnice-pripravne-materialy.pdf

• Détails
• Publié le Aoû 16, 2021
• Catégorie Philosophy / Philo...
• Langue French
• Taille du fichier 1.7338MB