- 1 - Bohumil Nuska Co je symbolonika Symbolonika je teprve nedávno vzniklá a r

- 1 - Bohumil Nuska Co je symbolonika Symbolonika je teprve nedávno vzniklá a rozvíjející se disciplína, která se zabývá studiem rytmu a jeho reflexí v lidské psychice, jakož i vlivu kvalit, odvozených z rytmu, jež se projevují v lidské kreativitě a posléze i v lidské aktivitě vůbec. Tyto reflexe rytmu jsou nazývány symbolonové kvality; pojmenování „symbolon“ je pak obecným označením tohoto jevu. Symbolonika se přitom zabývá studiem vlivu rytmu a z rytmu derivovaných neboli odvozených kvalit na aktivity člověka, člověka jako jedince i na lidský druh in genere. Reflexe rytmu a rytmu odvozených kvalit se ovšem mohou jevit i jako působení základních přírodních zákonitostí a konstant, přírodních tvarů atp. Rytmus je různě definován, ovšem za nejabstraktnější definici pojmu rytmus nutno považovat vymezení, zdůrazňující pravidelné opakování či střídání se určitých rozdílných kvalit, tudíž postupné opakování navzájem stejně vzdálených (tj. edvidistantních) kvalit, zpravidla kvalit rozdílných, přičemž těmito kvalitami mohou být zvuky (údery na buben, tóny, těžké a lehké stopy a množství projevů dalších), tudíž jedná se tu o symbolizaci akustickou, sluchově vnímanou, ale může se jednat též o kvality symbolizované opticky, jež jsou vnímány vizuálně (písmo, ornament, architektura a nespočet možných symbolizací dalších). Rytmus může být symbolizován rovněž hmatově (hapticky), takže je „čten“ postupně, obdobně jako při vnímání vizuálním, ovšem v těchto případech hmatem. Vnímání čili percepce rytmu mohou být také kombinovány, takže se spojují percepce vizuální s auditivní, případně některá z nich převažují. Zvláštním případem mohou být i rytmizovaná gesta, pohyb, tanec, vnímané vizuálně, probíhající však v aktuálním čase. V tomto nejstručnějším charakterizování rytmu nutno ještě upozornit, že rozlišujeme rytmus objektivní, příp. „přírodní“, a rytmizované struktury, tj. rytmizované výtvory člověka, realizované ať již v oblasti „akustické“ nebo „optické“. V rámci těchto přehledných rytmologických poznámek nutno také dodat, že nelze věnovat podrobnější pozornost systematice a typologii rytmu, dále speciální symbolonické terminologii rytmu, otázkám různých „rytmů“, hierarchie rytmů a mnoha otázkám dalším. Je třeba však zdůraznit, že v obecné představě je rytmus situován zpravidla především anebo výlučně do oblasti symbolizace akustické (hudba, zpěv, atd.), případně i básnictví (prosodie a - 2 - d.) a zpravidla je opomíjena skutečnost, že mnohem více realizací rytmu, pokud míníme rytmizované struktury, tj. lidské kreace všech druhů a úrovní, nalezneme právě v oblasti symbolizace optické, tj. v podobě rytmizovaných struktur vnímatelných vizuálně. Optických symbolizací rytmu přibývá zvláště v posledních tisíciletích kulturního vývoje lidstva, po vzniku usedlého života v důsledku zemědělství, pěstování užitkových plodin a chovu domácího zvířectva, k čemuž dochází již v neolitu (mladší době kamenné), přibližně před deseti tisíci lety i později (nejdříve v oblasti východní části Malé Asie a území na jih od Kavkazu až po západní Írán). Usedlý život a zemědělství, jež se postupně stává jevem globálním a náleží mezi nejvýznamnější „revoluce“ ve vývoji lidské kultury, jsou totiž podmínkami vzniku obce a posléze i státu, tudíž civilizace. Díky jim se pak vyvíjí na příklad dům jako trvalé obydlí člověka, vzniká keramika, rozvíjí se domácí výroby textilií, objevuje se fenomén řemesla, vyskytuje se architektura a mn. d. - zde všude se projevují i realizace rytmizovaných struktur, jež příslušejí do širokého pole rytmů percipovaných vizuálně. Významnou charakteristikou rytmu je to, že probíhá v čase - jak ostatně vyplývá již z etymologie původního řeckého termínu pro rytmus, řecky ho rhythmos, jenž souvisí se slovem rhein = téci, plynouti a rheithron = proud, tok atd. Tudíž rytmus je proudem, tokem, který je však v čase uspořádán, je kvantifikován, rozdělen na „stejně vzdálené“ tj. ekvidistantní úseky. Proto také staří řečtí filosofové, jako např. Platón, definovali rytmus jako uspořádání, organizaci, členění plynoucího toku času, jako řád v čase. Rytmus skutečně vnímáme především v čase, jako časový proud, v němž probíhají či realizují se stejně vzdálené opakující se či střídající se kvality, jak již poznamenáno v úvodní definici. Tato skutečnost je evidentní především při vnímání rytmu symbolizovaného akusticky. Méně nápadná již je časová posloupnost a následnost opakujících se kvalit v případě rytmu symbolizovaného opticky, například když sledujeme fasádu antického chrámu nebo barokního paláce, řádku kaligrafického písma či ornamentální pás anebo třeba jakoukoliv geometricky uspořádanou strukturu či interiér obydlí. Vizuálně vnímané rytmy a z rytmu odvozené opticky symbolizované kvality jsou právě podstatou estetického působení kreací výtvarných umělců, a zvláště též grafiků i typografů. Nutno ještě dodat, že rytmizované struktury jaksi bezprostředně a „aktuálně“, tj. ve skutečně „probíhajícím čase“, je vnímáno při optické symbolizaci rytmu rovněž sukcesívně, tj. následně, ovšem v sekvencích plošných či prostorových - čas je tu jaksi „zastaven“, jakoby uložen a lze jej proto kdykoliv znovu „číst“ i po letech, po staletích, po tisíciletích, zatímco co symbolizace akustická, vnímaná auditivně, odezní aktuálně a poté „zaniká“, jako je tomu při realizaci hudby, zpěvu, bubnování, recitování, skandování, čtení atd. - 3 - Nesmíme zapomínat, že objektivní rytmy podstatně spoluutvářely vývoj člověka během jeho fylogenese již od samého, od počátku vývoje lidského druhu, a že rytmy dne a noci, rytmus střídajících se ročních období, cyklů ročních i delších, jakož i naopak cyklů denních a poté časových intervalů ještě kratších, utvářely vznik a vývoj života vůbec, dokonce již od samého vzniku živé hmoty. Jako jednotlivec jsme každý obklopení od zrození do smrtí nesčetnými rytmy jež nás obstupují, ale i námi prostupují. Jsme ovládáni i množstvím biorytmů v nás probíhajících, ovlivňovaných „vnitřními hodinami“ organismu i objektivní realitou přírodního a životního prostředí. Rytmické je mimoděčné dýchání, tep našeho srdce a puls krevního oběhu, rytmická je mimovědomá chůze i pracovní pohyb, dokonce i frikční pohyby při aktu plození. Jsme prostoupeni rytmy a obklopeni rytmy, jsme formováni rytmy po milióny let nejen v životech našich předků, ale i během předchozích vývojových, ještě živočišných stupňů, takže vliv rytmu na život sahá stovky miliónů let, ba miliardy roků do minulosti. Potom ovšem není divu, že rytmus je i jednou ze základních kvalit, jež formovaly vývoj tvora rodu homo a poté i druhu homo sapiens, člověka již sapientovaného, a není proto rovněž nepochopitelné, že rytmus je tak výrazně a významně reflektován v lidské kreativitě a posléze i ve veškeré aktivitě člověka, individua i lidstva jako celku. Dokonce, jak snad vyplývá z výše uvedeného, bylo by krajně podivné, kdyby tak tomu nebylo. Lze prohlásit i zdánlivě provokativní závěr, že s ohledem na basální význam rytmu pro člověka se zdá, že reflexe rytmu v lidské aktivitě by mohly být naopak ještě mnohem výraznější a nápadnější, než jak se dnes jeví (je ovšem možné, že většina z nich nebyla ještě až dosud v nesčetných existujících transformacích rozpoznána a pojmenována!). Jestliže studujeme základní strukturu rytmu, projevujícího se buď v podobě tzv. objektivních rytmů přírodních, existujících „mimo člověka“, nebo rytmů, realizovaných a vytvářených člověkem, tj. rytmizovaných struktur, je asi nejvhodnější sledovat model rytmu v „nejčistší“ podobě, s jakou se setkáme ve světě fyziky a zvláště pak na poli fyziky nukleární. Rytmický pohyb v nukleární i subnukleární úrovni lze zjednodušeně charakterizovat, cum grano salis, jako rotující symetrii. Samo spojení pojmů rotace (kruh, cyklus, opakování) a symetrie (zároveň i dualita a kontrast, plus-minus, ano-ne a mn. d.) v sobě zároveň obsahují i podstatu všech odvozených kvalit čili derivací rytmu, s nimiž se setkáváme v lidské kreativitě a aktivitě člověka i vůbec, obecně pak v celém fenoménu lidské kultury. Člověk se ovšem setkává nikoliv s „čistým“ modelem rytmu na úrovni subnukleární, lidským smyslům běžně nedostupné, nýbrž na úrovni makrokosmické, jak je známa v běžném denním životě, ale zato hojně a neustále, již od dob pravěkých. - 4 - Vymezený prostor našeho příspěvku neumožňuje podrobnější výklad k výše uvedeným souvislostem, omezme se proto alespoň na některé nejvýznamnější skutečnosti, důležité především z hlediska knižní kultury, designu, grafiky a typografie a knižního výtvarnictví. Z tohoto aspektu jsou pozoruhodné právě cyklické struktury v nespočetných variantách výskytu v nejrůznějších oblastech kulturních fenoménů, právě tak i princip kontrastu (kontrast je významnou estetickou kategorií!) a s ním spojené nejrůznější projevy duality, kontrárních jevů, antinomií atd. jež souvisejí nejen s kontrastem, ale zároveň i se symetrií. A konečně pak symetrie sama, jež je východiskem všech hodnotových soustav s nimiž se setkáváme a s nimiž pracujeme, ať již se jedná o systémy estetické a morální nebo estetické a další. Nelze ve stručnosti ani v nástinu postihnout všechny rozlehlé oblasti, týkající se kulturní antropologie, v nichž lze definovat symbolonové jevy, především základní kvality cyklu a dále symetrie, duality a kontrastu, obě poslední kvality pak jako zvláštní případy či mody symetrie. Symbolonové kvality cyklu-opakování, symetrie, kontrastu a duality jsou pouze výchozími, základními mody, z nichž lze odvodit genetické řady modů dalších - například z duality pramení fenomén analogie (určitá kvalita či entita namísto jiné), což se týká obrovských oblastí aktivit a kreativit, postihujících celou oblast symboliky (myšlení, jazyka, výtvarného umění atd., písma, matematiky atd., vlastně všech „zástupných znaků“, takže sem náleží i sémiotika (nauka o znacích, zvána též sémiologie) a další. Princip analogie vysvětluje například i funkci a význam podpisu, úlohu hlavy státu, jakéhokoliv výboru, komise, kteréhokoliv „zastupitelského“ systému, poslanců a nejrůznějších dalších „zastupování“, příkladů by bylo možno uvést množství. Z duality vychází, obdobně jako analogie, i další derivace rytmu, jíž je fenomén rovnosti, totožnosti (určitá kvalita se rovná kvalitě jiné). Sem přísluší, například, všechny projevy „totožnosti“, všechny „rovnice“, ať již v matematických strukturách nebo fenoménech financí či obchodu, sem uploads/Politique/ bohumil-nuska-co-je-to-symbolonika.pdf

• Détails
• Publié le Nov 10, 2021
• Catégorie Politics / Politiq...
• Langue French
• Taille du fichier 0.0898MB