Alchymie a kabala Alchymie a kabala Alchymie a kabala Alchymie a kabala Kapitol

Alchymie a kabala Alchymie a kabala Alchymie a kabala Alchymie a kabala Kapitola z dějin mystiky (Od Dr. Gerharda Scholema v Jeruzalémě) I. Již od té doby, co se evropský svět s odchodem středověku seznámil se židovskou mystikou, kabalou, spojoval si v průběhu staletí s tímto komplexem „kabaly“ ty nejrozmanitější představy. Pojmenování této tajuplné nauky, kterou její první křesťanští zprostředkovatelé vykládali a ctili jako strážkyni té nejstarší a nejvyšší mystické moudrosti lidstva, se stalo oblíbeným šlágrem ve všech okultních kruzích renesančního světa. Tvořila jakousi korouhev, pod níž se mohlo – ježto se nebylo nutno obávat žádné korekce ze strany těch nemnoha kabalistických znalců – publiku nabízet téměř cokoliv: od slabě požidovštěných meditací náruživých křesťanských mystiků až po to nejposlednější jarmareční zboží geomantie a kartářství. Název „kabala“, budící posvátnou hrůzu, stačil zastřešit všechno. I ty nejcizejší prvky západního folklóru, stejně jako okultně zaměřené dobové přírodní vědy, jako je astrologie, alchymie či přírodní magie, to vše byla „kabala“. A tento těžký balast, který občas dokázal zcela zakrýt její vlastní obsah, s sebou táhne kabala podle opinio communis ještě dnes: u laiků i u adeptů teosofie,1 ve vyjadřovacích prostředcích evropských spisovatelů a učenců. Většina spisů, na jejichž titulním listu se skví slovo „kabala“, s ní nemá – což jsem při sestavování bibliografie knih skutečně se zabývajících kabalou vnímal jako těžkou překážku – nic nebo téměř nic společného. V zájmu dlouhodobě zanedbaného bádání ohledně vývoje mystiky v judaismu je tedy důležité oddělovat takové prvky, které do kabaly skutečně historicky náleží, od těch, které do ní byly pouze připleteny během jejího vývoje mimo judaismus. Sem patří v první řadě odpověď na otázku: Co má kabala společného s alchymií? Již po čtyři století jsou totiž pro křesťanské mystiky a alchymisty alchymie a kabala takřka synonymy, což svádí k domněnce, že mezi nimi existují vnitřní silné oboustranné vztahy. Jak málo tato představa odpovídá skutečnosti a nakolik se nechal západní svět po staletí mystifikovat, když svou důvěru věnoval Paracelsovi2 a jiným, kteří se alchymii údajně učili z „kabalistických spisů“, to se ukáže z následujícího průzkumu. Opírám se při něm o studium veškerých mně dostupných kabalistických textů, které jediné mohou odhalit skutečné pozůstatky a svědectví alchymistických vlivů. II. Systematické vztahy alchymie, hnutí zaměřeného zdánlivě na ryze přírodovědecký cíl, jímž je transmutace kovů ve zlato, k mystice jsou, nepočítáme-li veliké dílo Lippmannovo,3 který ovšem klade důraz více na vztahy historické, předkládány především Hitchcockem4 a Silbererem.5 Zakládají se – řečeno ve stručnosti – odhlédneme-li od všech historických vlivů, hlavně na obecně platné symbolické vypovídací schopnosti alchymistických procesů a na jednání adeptů podle vnitřního „duchovního“ života. „Filosofické zlato“, které má být vyrobeno, je tedy příslušně dokonalostí duše, člověkem v mystickém stádiu znovuzrození. Na základě nemalé části slavných alchymistických spisů, zvláště z období po Paracelsovi, lze dojít k pravděpodobnému závěru, že už se vůbec nesledovaly chemické cíle, nýbrž že se alchymie chápala veskrze jako návody na mystické dílo lidstva.6 Rosenkruciánství 17. a 18. století, centrum kabalisticko-alchymistické mystiky, je svou podstatou bezpochyby mystickým hnutím, jehož přírodovědecké tendence vznikly jen jako vedlejší produkt jeho symboliky a symbolické praxe. A právě pod tímto velmi silným rosenkruciánským vlivem se podle evropského opinio communis navrací ono prorůstání a ztotožňování kabaly s alchymií. Nejprve s alchymií v tom smyslu, jak ji chápou rosenkruciáni: práce na výrobě zlata v člověku; později s alchymií skutečnou. Aniž bychom nejprve dále sledovali proměny, které vedly od kabaly křesťanského střihu až k alchymii, odpovězme nejdříve na otázku: Jaký vztah k alchymii má ve svých původních pramenech kabala, jakožto v jistých základních rysech svého klasického vývoje – nejpozději od 12. století zhruba do roku 1600 – jednotný systém mystické symboliky? Odpověď, kterou u historiků alchymie marně hledáme, je prostá. Ústředním bodem každé jakkoli chápané alchymie je transmutace kovů na zlato – lhostejno, zda doslovná či symbolická – na to nejvyšší a nejušlechtilejší, co na světě existuje Také pro mysticky zaměřené alchymisty je ústředním prvkem „díla“ zlato coby symbol nejvyššího morálního a duchovního stavu. Bez tohoto předpokladu žádná alchymie neexistuje. Avšak právě tento předpoklad a pojetí zlata je zcela neslučitelné s kabalistickou symbolikou! Pro kabalu totiž zlato vůbec není symbolem toho nejvyššího stavu. Celá kabalistická literatura čítající stovky a stovky textů a symbolických soustav – a ty se v rukopisech stokrát opakují7 – se až na několik málo výjimek, které si dále výslovně uvedeme a probereme, shodují na tom, že stříbro je symbolem pravé, mužské strany, Milosrdenství a lásky (bílá, mléko), kdežto zlato je naproti tomu symbolem ženské levice, síly a přísného Soudu (červená, krev a víno).8 Vzhledem k této symbolice – nábožensky nadmíru nápadné – odpadá a priori jakákoli možnost, že by autentické, obecně sdílené kabalistické základní schéma světa, ba dokonce světa vnitřního, duchovního a teosofického, mohlo považovat výrobu zlata za něco podstatného. Jak by si také mohl kabalista v rámci symboliky vnitřní mystické cesty představovat zlato, tedy nejvyššího představitele toho, co na této cestě ještě musí zdolat: ,ןיד sílu a přísný Soud, jako věc, kterou by měl ze sebe nechat vykrystalizovat?9 Zde nám tedy vyplývá nesmiřitelnost základních motivů, což ovšem ty pravé alchymisty, kteří stejně jako všichni mystici harmonizují hlava nehlava, ani nenapadne, protože ve skutečnosti nejvýš dva nebo tři z nich četli nějaké pravé kabalistické spisy nebo je vůbec byli schopni číst. Kabalistická symbolika je ovšem, jak už bylo zmíněno, velmi svérázná. V symbolice helénsko-západního světa a v alchymii především10 obecně platí, že „mužské“ je červené a „ženské“ je bílé. Vývoj v rámci samotné židovské agady, který dospěl k natolik paradoxnímu konceptu, že „ženské“ je korelátem přísného Soudu a síly, lze proto jen stěží přehlédnout; tento průzkum se nás ale v tuto chvíli netýká. Je tudíž snadno pochopitelnou skutečností, že v judaismu se v kabalistických kruzích praktická alchymie nikdy neprovozovala. Jednalo se o dvě oblasti, které se k sobě nehodily. V žádné hebrejské kabalistické knize ani rukopisu jsem nenašel alchymistické návody ani praktiky, které by měly nějaký vztah k „Velkému dílu“. A zdá se, že není žádnou náhodou, když se nám zlomky jediného alchymisticko-kabalistického pokusu ze starší hebrejské literatury dochovaly pouze v latinské podobě, jak ještě uvidíme. Skutečnost, že takzvaná „praktická kabala“ nemá ani zde nic společného se systematickou mystikou, na jejíž základní názory a symboly začala brát jakýs takýs ohled teprve později, není potřeba ani zdůrazňovat. „Praktickou kabalou“ se v pozdějším jazykovém úzu11 míní přihrádka pro všechno to, co z mezinárodní magie a folklóru proniklo do judaismu (a poté velmi často ve slabě požidovštěné formě silně ovlivňovalo své okolí). Proto se také vyskytují v mnoha segulotických rukopisech krátké (a alchymistickou symboliku naprosto postrádající) předpisy na výrobu zlata, avšak všechny tyto rukopisy jsou velmi pozdní a zmíněné předpisy, stejně jako většina ostatního obsahu, jsou zcela nežidovské. V lidových pověrách a v praxi jednotlivců, zejména lékařů, mohly sehrát víceméně závažnou úlohu, ale v názorových kruzích mystiků zůstaly nepovšimnuty. Pravdou je, že zatímco obrazné vyjadřování alchymie u kabalistů zcela propadlo, její experimentálně chemická náplň zaujala židovské lékaře a přírodovědce. Ti jsou v rámci judaismu jedinými historickými nositeli alchymie, která se však zřejmě po svém průniku mezi Židy nerozšířila ani v nejmenším. Lippmann ve svém na materiál úžasně bohatém díle neuvádí o židovské alchymii vůbec nic a již Steinschneider upozorňuje na to, že „hebrejská literatura skýtá pozoruhodně málo materiálu o magna ars“.12 Na druhé straně je pravdou, že v nežidovských alchymistických pseudepigrafech sehrály také v pozdějších dobách, což v našem případě znamená od Paracelsa a rosenkruciánů dál, částečně významnou úlohu mnohé židovské autority.13 Avšak těmito autoritami nebyli žádní kabalisté! Když tedy Nicolas Flamel – jeden z mála, o nichž se mystici a alchymisté domnívají, že se jim podařila výroba kamene mudrců – koupil v Paříži roku 1357 „za levný peníz“ na stromové kůře (!) psaný rukopis, jemuž nerozuměl, nebyl to zřejmě kabalista, nýbrž (pokřtěný) židovský lékař, kdo mu v roce 1378 ve sv. Jakubu de Compostella objasnil význam onoho spisu, jenž byl údajně sepsán „Židem Abrahamem“ jako návod pro jeho soukmenovce, čímž mu odhalil tajemství alchymie.14 Ať už se jedná o zprávu historickou nebo mystickou, je nicméně typická pro představu, kdo byl v očích starých alchymistů nositelem jejich moudrosti mezi Židy. Stávalo se, že v hebrejské literatuře byla Maimonidovi kvůli jeho lékařským a přírodovědným znalostem podsouvána činnost v oboru alchymie.15 O něco dále také poukážeme na to, že přírodovědecky silně orientovaný Šimon ben Cemach Duran (počátek 15. stol.) se ve svém rozsáhlém filosofickém díle šíří o snahách alchymistů v rámci silné polemiky proti nim.16 Tam, kde se v některých hebrejských rukopisech ze starší doby vyskytuje souvislost s alchymií, není žádná souvislost s kabalou; jako například v Cod. Mon. 214 podle Pseudo- Maimonida nebo v Cod. Vatican. 375, f. 53-60. Totéž platí hlavně o rukopisu, o němž píše Gaster (loc. cit. I, str. 330-332), že se nachází v jeho vlastní sbírce a který je nejobsáhlejším dosud známým alchymistickým kodexem v hebrejštině; vznikl však přeložením a zpracováním arabských a latinských traktátů. Gasterův rukopis, který pochází z Maroka, je z roku 1690, avšak vznikl na základě značně starších předloh asi z 15. století. Po kabale v nich není ani stopy. Podle Steinschneidera „alchymie se dotýkající“ výraz בהז ימ תכאלמse vyskytuje v Cod. Berlin Or. Qu. 543 (St. katalog I, uploads/Geographie/ alchymie-a-kabala-pdf.pdf

Tags
Administrationkteré který podle ještě kabaly
Documents similaires
  • 15
  • 0
  • 0
Afficher les détails des licences
Licence et utilisation
Gratuit pour un usage personnel Attribution requise
Partager