Remerciez-le!

Remerciez @Admin pour avoir partagé cet document gratuitement, de la manière la plus simple, en partageant sur les réseaux sociaux.

RUNOVÁ MAGIE S. A. KUMMERA A ARIONA Lusor V českých zemích se runové magii příl

RUNOVÁ MAGIE S. A. KUMMERA A ARIONA Lusor V českých zemích se runové magii příliš mnoho knih nevěnuje. Občas se objeví nějaké popisy runových pozic, ale to bývá vše. Proto jednou z hlavních pořád zůstává Runová magie, kterou napsal S. A. Kummer, a kterou přeložil pod pseudonymem Arion pravděpodobně František Bardon. Jenže když si tuto knihu prolistuje někdo znalý ostatní runové literatury, tak se asi neubrání údivu: Co je to za runy co používá Kummer? Proč popisuje severské náboženství úplně jinak? A kdo vlastně byl ten Kummer? Tento článek je jakýmsi dodatkem, který se pokusí některé tyto věci osvětlit. (pozn. Vzhledem k nesehnatelnosti originálního německého textu, jsem musel vycházet pouze z anglického překladu E. Thorssona s ilustracemi z originálu. Vzhledem k tomu, že se nejedná o výkladově nijak náročné dílo, tak soudím, že překlad příliš neuškodil.) (!!!Předem zdůrazňuji, že veškeré rasistické teorie důrazně odmítám a upozorňuji, že v tomto jsem zajedno se současnou sociologii i biologii!!!) Siegfried Adolf Kummer a Armanismus Nejdřív se alespoň krátce seznamme s osobou Siegfrieda Adofa Kummera. Narodil se roku 1899 a je známý hlavně jako runový magik, jehož praxe nesla prvky klasické ceremoniální magie (používal kaditelnici, magický kruh apod.) a tzv. „runové jógy“ (runový posismus). Roku 1927 založil v Drážďanech runovou školu „Runa“, která byla později nacisty zavřena. Jeho kniha Runová magie (Runen Magie) vyšla v roce 1933, ale jeho hlavním dílem je Posvátná moc run (Heilige Runenmacht), která vyšla již roku 1932. Po nástupu nacistů k moci už o něm nejsou téměř žádné zprávy. Víme jedině, že ve zprávě od K. M. Wiliguta, což byl hlavní Himmlerův runový magik, byl kritizován společně s Friedrichem B. Marbym1 za to, že „posvátné arijské dědictví“ zostuzují a zesměšňují. Marby byl poslán do koncentračního tábora. Přežil válku a i po ní psal knihy o runách. Není ale jisté, co se stalo s Kummerem. Podle jedné zprávy prý uprchl před nacisty do Jižní Ameriky. Jeho runová magie vycházela z představ armanismu, což byl myšlenkový směr, který de facto založil Guido von List (1848–1919)2. Základem jeho myšlenek je poněkud neobvyklá představa o germánských dějinách. List začal tím, že si zcela svérázně interpretoval některé pasáže z Tacitovy Germanie. Tento římský autor tvrdil, že Germáni uchovávali vzpomínku na svůj původ v mýtu, podle něhož měl bůh Mannus tři syny, jejichž jména odpovídala i třem germánským kmenům: pobřežní Ingaevones, vnitrozemští Hermiones a ještě Istaevones. Běžní historici se snaží v názvech těchto kmenů rozpoznat nám známé skutečně existující germánské kmeny, ne tak List. Ten tvrdil, že tato označení nevymezovala kmeny, nýbrž stavy ve společnosti. Ingaevones měli představovat stav zemědělský, Hermiones stav duchovní a Istaevones stav vojenský. Byl totiž přesvědčen, že Germáni ve starověku nebyli barbaři rozdělení do různých kmenů. Ba právě naopak, existovala prý jakási pan-germánská říše, jejíž kultura byla značně vyspělá. Tato říše byla později vyvrácena barbary (křesťany a jinými „neárijskými“ kulturami) a informace o ní byli záměrně zkresleny. Nejvíce se mu samozřejmě líbil stav (podle jeho mínění) nejvyšší – Hermiones, takže toto slovo poněmčil a vzniklo slovo Armanen, které mělo označovat nejvyšší třídu lidí, kteří jsou syny samotného slunečního boha a jejich kněžstvo se jmenovalo Armanenschaft. Armanenschaft odpovídal za vzdělávání ostatních, ale ne všem bylo přístupné zasvěcení do jeho mystérií. V takovéto společnosti se exoterní učení zformovalo v to, co my známe jako germánské náboženství, tedy Wotanismus (v Lisotvě poněmčeném podání Fuotansimus), což bylo náboženství nižších vrstev plné různých povídaček a legend, zatímco elita vyznávala armanimus, který byl plný gnostických mystérií. List rozpracoval ještě další členění, které bylo inspirováno hlavně rosenkruciány a svobodným zednářstvím (Armanenschaft se dělil podle zasvěcení na učedníky, tovaryše a mistry). To už jsou spíše podružnější věci a na runovou magii měly jen malý vliv. Jen ještě poznamenám, že společnost dle představ armanismu měla být absolutně arijo-germánsky patriarchální (Lisotva vize byla velice podobná tomu, co později hlásaly Norimberské zákony). Učení Armanenschaftu se mělo do dnešních časů dochovat díky tomu, že germánští kněží ho předali židovským rabínům, aby ho uchránili před zhoubným křesťanstvím. Tak si List pravděpodobně chtěl pojistit to, že může používat kabalu a její symboliku, i když mu to jeho rasistické názory zakazovali. Ovšem nauky armanismu se nám nezachovaly jen jednou cestou. Podle Lista byli všichni velcí zasvěcenci dějin armansity, ať už to byl Agrippa, rosenkruciáni nebo templáři a horlivě se k jejich učení odvolával (templáři byli v té době v Německu obzvláště v kurzu, takže měl docela úspěch). Mimo této Listovy představy o germánských dějinách měla na učení tohoto směru velký vliv H. P. Blavatská a její theosofie. Velice stručně bychom nauku této školy mohli shrnou asi takto: ve všem existuje dualita, která má ale jednu podstatu a všechno je v nekonečném koloběhu (vyjadřovali ho často opakovanou formulí: vznikání-bytí-zanikání, Enstehen-Sein- Vergehen). Mimo tyto věci, které jsou celkem „skousnutelné“ je také důležité vědět, že armanisté patřili do proudu tzv. „Ariosofie“, takže zastávali rasistické názory ohledně „čistoty krve“, nadřazenosti Němců, božském původu árijců atp. Jejich oblíbeným způsobem vysvětlování jsou různé etymologické hrátky se slovy, což je vidět i u českého překladu Runové magie. Jenže jejich hraní se slovy se ve většině případů zakládá na chybné etymologii slova. Např. List tvrdil, že názvy vesnic Wutterwald, Wulzendorf, Wultendorf apod. skrývají jméno nejvyššího boha Wotana. I v českém překladu Runové magie je zachováno takovýchto chybných výkladů mnoho, takže se každý může lehce přesvědčit. Dalším rysem, který byl pro armanisty charakteristický je jejich nalézání „arijo-germánského dědictví“ úplně ve všem. V Německu existuje jen velice málo runových nápisů, ale List potřeboval, aby bylo zřejmé, že Německo bylo ve starověku velice vyspělé, tak on a jeho následovníci začali hledat runy kde to šlo: V hrázděných domech viděli runy, které se takto udržely v lidovém pojetí od pradávna, „jódlovačky“ také považovali za runovou magii, erby různých rodů a měst považovali za skryté runové symboly a velice složitě je vykládali (když si přečtete jejich výklady, tak prvních deset je k smíchu, ale pak už to je spíš k pláči). Toto snad stačí jako úvod do myšlenkového světa armanistů. Je to samozřejmě dosti zestručněné, ale pro lepší pochopení Runové magie je to (doufejme) dostatečné. V Čechách je samozřejmě nejslavnějším armanistou S. A. Kummer, protože kniha žádného jiného nebyla do češtiny přeložena. Ovšem v Německu byl (a pravděpodobně stále ještě je) nejznámějším armanistou (po Listovi) R. J. Gorsleben. Jehož knihy jsou považovány za zásadní (sám Kummer ho často cituje). Česká runová magie Kummerovu Runovou magii pro české magiky přeložil kdosi pod pseudonymem Arion. Téměř jistě se jedná o Františka Bardona, který tento pseudonym používal. Překlad nikdy oficiálně nevyšel a objevoval se pouze v soukromém samizdatovém vydání. Vyšel ve dvou „vydáních“: 1. samostatné vydání pod názvem Runová magie (dále vydání „S“), 2. jako součást Knihy vysoké magie pod názvem Magie runových symbolů (dále vydání „KVM“). Předpokládám, že vydání S bylo chronologicky první, protože by asi nevydal samostatně knihu, která už vyšla jako součást jiné knihy. Navíc to potvrzuje i zmínka na začátku vydání KVM: „Podle soukromého hektograf. Tisku“. Zarážející na tom je jen to, že obě vydání obsahují v úvodu „reklamu“ na systematickou učebnici run, „která začne vycházet v polovině srpna“. Takže buď došlo k vydání v témže roce (což není pravděpodobné, protože tyto knihy nemohly být určeny mnoha čtenářům) a nebo byl text nekriticky opsán z vydání S. Ohledně otázky konkrétní doby vzniku nám může posloužit pouze datace vydání S z Národní knihovny – „1950?“. Protože od vydání S mám více exemplářů, tak se nejdříve zastavme u vydání KVM. Kniha vysoké magie se sestávala z překladu „Sedmi hermetických dopisů“ od Georga Lomera, ke kterým Bardon přidal osmý a připojil ještě Runovou magii pod názvem „Magie runových symbolů“ (str. 140–175). Obecně je třeba říct, že její ilustrace nedopovídají vydání S a ani originálu, jsou totiž již překreslené (liší se ale jen v tom, že je vytvořila jiná ruka). Avšak textem se od ostatních výrazně neodlišuje (je jinak uspořádán a v úvodu se objevuje upozornění, že runová magie byla zneužita nacisty a tento stín by se mohlo obrátit proti žáku). Vydání S obsahuje obrázky (na rozdíl od vydání KVM), které jsou shodné s ilustracemi originálu. Pravděpodobně byly věrně okopírovány hektografickou metodou, protože v textu se občas objeví narážky na tento způsob tisku.3 Toto vydání Runové magie je poměrně lehce dostupné každému zde v zariatnatmikově knihovně (S-ZK), díky tomu je tato verze asi nejznámější, později o ní budu mluvit víc. Jinou verzi (neúplnou: S-JV), která je též přístupná mnoha lidem, uvedl J. Veselý ve své knize Magie pro pokročilé4. Je ale třeba upozornit na to, že verze, kterou publikoval Veselý má už některé ilustrace překresleny a text je „převyprávěn“, takže nám je zde takřka k ničemu (původní jsou pouze obrázky gest, které jsou ze všech běžně dostupných verzí nejzachovalejší). První dvě zmíněné verze jsou opisy originálního vydání, teď se zmíním o dvou originálních verzích. První z nich je exemplář z Národní knihovny (S-NK). Jedná se o fotokopii strojopisu se signaturou 54 D 099003. Toto vydání je číslované, tento exemplář nese číslo 27. Exemplář v NK zamotal hlavu pracovníkům knihovny natolik, že monogram „S. A. K.“ si nevyložili jako S. A. Kummer, nýbrž autorství tohoto spisku připsali Synesiu Alexandru Košťálovi (1849–1925), který byl uploads/Geographie/ arion-runova-magie-pdf.pdf